Dát si tak srdce do bazaru (hudba: Jiří Rákosník, text: Milan Frumar) Pozoruj schválně někdy lidi, v tom divným století laserů a rentgenů. Nemají už čas - na kousek něhy, ženou se ulicemi sem a tam - jsou k sobě lhostejní. Zašel jsem až tam - na opačný kraj města, můj dávný sen je spatřit tenhle krám. Seženeš tu vše - to nejsou hesla, zastav se - já ti zazpívám. Dát si tak srdce klidně do bazaru a bez něj jen tak odejít. Z očí si sundat smutný černý klapky, dívat se kolem sebe - vidět pláč i smích. Z bufetů je cítit všední život města, noční chlad neónů, labyrint bloudění. Každý den stejný s vyšlapanou cestou, dvanáctou končí a první začíná. Dát si tak srdce klidně do bazaru, lehnout si někde do vysoký trávy Blíž tváří k slunci s křídly ptáků se usíná klidněji... |