Dát si tak srdce do bazaru
(hudba: Jiří Rákosník, text: Milan Frumar)

Pozoruj schválně někdy lidi, 
v tom divným století laserů a rentgenů.
Nemají už čas - na kousek něhy,
ženou se ulicemi sem a tam - jsou k sobě lhostejní.

Zašel jsem až tam - na opačný kraj města,
můj dávný sen je spatřit tenhle krám.
Seženeš tu vše - to nejsou hesla,
zastav se - já ti zazpívám.

Dát si tak srdce klidně do bazaru
a bez něj jen tak odejít.
Z očí si sundat smutný černý klapky,
dívat se kolem sebe - vidět pláč i smích.

Z bufetů je cítit všední život města,
noční chlad neónů, labyrint bloudění.
Každý den stejný s vyšlapanou cestou,
dvanáctou končí a první začíná.

Dát si tak srdce klidně do bazaru,
lehnout si někde do vysoký trávy
Blíž tváří k slunci s křídly ptáků se usíná klidněji...