Jsou plná náměstí (hudba: Jiří Rákosník, text: Milan Frumar) Co ještě neznáme, teď k nám přichází, hledaná místa, tolikrát hledaná. Jak stovky přístavů, kde lodě zakotví, vše má svůj řád, a to nás seřadí. Všechny ty minuty, co táhnou celým dnem, jak ptáci někam míří, vzdálené blízké, všechno to spočítej, a víc, víc do očí se dívej. Jsou plná náměstí, chodníky stejný stín. Jsou plná náměstí lidí. Do důlku kuličkou, trefíš se napotřetí a možná od dětství na roky počítáš, jsou stejné ,jak sítě pavoučí. Tam někde v dálce, plamínky doutnají, některé svítí, na tebe čekají. Čas oklamal nás pravdu nám nalévá, zas jako vždycky nečeká, jsme jako kuličky, co se k důlku valí. To jenom z důlků nás nikdo neposbírá, tu stejnou šanci žít zrušení ze hry... Jsou plná náměstí lidí... |