Jsou plná náměstí
(hudba: Jiří Rákosník, text: Milan Frumar)

Co ještě neznáme, teď k nám přichází,
hledaná místa, tolikrát hledaná.
Jak stovky přístavů, kde lodě zakotví,
vše má svůj řád, a to nás seřadí.

Všechny ty minuty, co táhnou celým dnem,
jak ptáci někam míří, vzdálené blízké,
všechno to spočítej, a víc, víc do očí se dívej.

Jsou plná náměstí, chodníky stejný stín.
Jsou plná náměstí lidí.

Do důlku kuličkou, trefíš se napotřetí
a možná od dětství na roky počítáš,
jsou stejné ,jak sítě pavoučí.
Tam někde v dálce, plamínky doutnají,
některé svítí, na tebe čekají.
Čas oklamal nás pravdu nám nalévá,
zas jako vždycky nečeká, 
jsme jako kuličky, co se k důlku valí.
To jenom z důlků nás nikdo neposbírá,
tu stejnou šanci žít zrušení ze hry...
Jsou plná náměstí lidí...