Hráč
(hudba: Milan Frumar, text: Milan Frumar)

Noty, co češou papír a pak se válej v koši,
čas i když zná rozměr, je nejrychlejší kočí...
Klavír se skladateli klaní, oba dva nemají rádi lhaní,
to pravé preludium zazní géniovi...

Třeba se jednou dotknem hvězd - i když můžeme se splést...

V asfaltovém ránu - ztichlém, stojí hráč,
u nohou dva kufry - v sobě dusí pláč.
Po indiánských stezkách pozdních návratů,
v namodralém kouři - v zemi zázraků...