CD Nebýt oblohy a hvězd je asi vrcholem tvorby Milana Frumara. Tématicky ovlivněn Nohavicovou zpovědí, zkusil Frumar udělat "svou" vlastní zpověď hned v první písni. Samozřejmě je opět CD protkané jinotaji, hádankami, melancholií a různými deformacemi duše. Čekání na lásku je asi nejlepší skladba na albu a z pohledu historie ještě stále autora baví dělat každý den "písničky". Na CD je nejvíce cítit pokrok v mixu nahrávek a snad i v hráčské zručnosti autora, po dlouhých nahrávacích zkušenostech. Obal opět stylový, na samotném cédu jjsou sochy... Jinak na CD nechybí blues ani rockenroll. Zajímavá je ještě skladba Kniha o hercích a klaunech, o umělcích všeobecně. S tímto albem měl autor hodně práce, dlouho ho mixoval a také se snažil, aby bylo tématické. Na začátku smrt, na konci pláč dítěte, houpačkový život, hledání lásky atd. Jedním textem přispěl Etik Hýsek, který udělal báseň Sochy bláznů. Frumar text upravil a složil baladickou skladbu. Zajímavý obal je v tom, že autor nemá oči a radši nevidí. Možná vidět nechce, každopádně toto album už zvukově odpovídá představám MF a dlouhé váhání s mixováním pak alespoň vyústilo ve svých pokusech k nejlepšímu tvaru. Toto album asi představuje vrchol tvorby autora, který po tomto CD sice má natočené další a nové CD, ale denní natáčení ho přestalo bavit, jak sám dnes říká....