Milan Frumar se od roku 1995 pokoušel dát do kupy nějaké to malé hudební studio a po dlouhých letech hledání se mu podařilo konečně udělat větší pokroky. Tohle album je ještě zvukově blízké k albu Člověk, člověku, ale začíná být znát větší zkušenost s nahráváním a mixováním. Frumar je si vědom, že není žádný zpěvák, ví, že Rákosník má hlas jak ZVON, ale na druhou stranu nemá kam dávat své nápady a své hotové skladby, které se ani nedají dávat neustále do repertoáru, protože jich je hodně. Aby udělal dělící čáru za svými projekty, vydá si tedy jakoby CD s novými nahrávkami a většinou již má několik nových titulů znovu v šuplíku. Bylo to období téměř denodenního natáčení a nahrávání doma, které přinášelo nový a nový materiál. Díky tomu, pak přicházel autor i k novým zkušenostem a poznámím, ve svém malém studiu.